Změna velikosti písma

Drobečková navigace

Úvod > Na výlet

Na výlet

Okolí Zálezel a vůbec celé Pošumaví je krásné. A nejsou to jenom hrádky, tvrze, vesnická stavení anebo rozhledny s vyhlídkami, jež stojí za to navštívit. Je to především krajina, po staletí opečovávaná člověkem, druhdy zřejmě intenzivněji, dnes porůznu s mnohými překvapivými návraty k přírodě. My lidé máme rádi příběhy. Ten náš vypráví vypráví sama krajina.

 

HelfenburkHelfenburg.jpg

Hradní komplex ze 14. století patří svou rozlohou 1,3 hektaru mezi největší u nás. Můžeme zde obdivovat zachovalý obranný systém zdí a bašt či pozůstatky velkého centrálního dvoulodního paláce. Přístupné jsou i dvě věže, z nichž jedna je upravena jako rozhledna. Přes sezónu je areál hradu využíván i k různým kulturním akcím jako například žehnání koním, třídenní akce Oživlý středověk, divadelní festival nebo Kozí slavnosti. Výjimkou nejsou ani svatební obřady. V letní sezóně (1.5.–30. 9.) je hrad otevřen denně kromě pondělí; v ostatních obdobích.

 

 

 

Drslavická tvrz

Tvrz, zmiňovanou již ve 14. století, přestavěl o dvě stě let později Vilém z Rožmberka v renesanční zámek. Jeho bratr, a poslední z rodu Petr Vok, jej dokonce pokládal za svůj nejoblíbenější. Za Schwarzenberků byl zámek v 18. století přestavěn na sýpku. Po roce 1990 byl vrácen rodině Švejdově. Tvrz prochází dlouhodobou rekonstrukcí, přesto si ji lze po předchozí telefonické domluvě s majitelem prohlédnout. Rekonstruované objekty jsou rovněž pronajímány k různým soukromým akcím – svatbám, oslavám, hudebním vystoupením či pouhým přátelským posezením.

 

Tvrz v Dobrši

Život na šumavském Podlesí ovlivňoval po několik staletí rod Koců z Dobrše, po nichž se dochovaly zbytky původně gotické, později renesančně přestavěné tvrze. Barokní zámecké křídlo z konce 17. století bylo nedávno opraveno Sdružením pro obnovu Dobrše. Jeho součástí je i výtvarná galerie CoCo. Malebná vesnička Dobrš je proslulá i gotickými malbami v kostele Zvěstování Panny Marie nebo zvonem Maria, zavěšeném v nedaleké zvonici kaple sv. Jana a Pavla.

 

Bohumilice_(1024_x_768).jpg

Bohumilice_zamek_(1024_x_768).jpgZámek Bohumilice

Původní tvrz, postavená Malovci v polovině 16. století, byla později přestavěna v zámek. Od dalšího šlechtického rodu Lumbe, který přistavěl klasicistní křídlo, jej koupil v roce 1923 pražský továrník Ferdinand Holoubek. Po vynucené správě státními statky dostává po roce 1990 zámek i s pozemky rodina Holoubkova zpět. V areálu zámku je dnes možnost ubytování, stejně tak je jeho provoz přizpůsoben různým hostinám, svatbám nebo školením. V hospodářském dvoře zámku si může milovník domácích zvířat prohlédnout i České vesnické ZOO. Své místo tady má i huculský kůň a součástí života na zámku je i zdejší jízdárna.

 

Zámek Dub

Mnohokrát přestavovaný zámek v Dubu získal svou nynější podobu v polovině 19. století zásluhou stavitele Josefa Niklase, rodáka z nedaleké Volyně. Novogotické cimbuří hodinové věže připomíná zámek v Hluboké nad Vltavou. Zámek je otevřen celoročně, interiérem zámku vás provedou samotní majitelé. Jsou zde pořádány různé kulturní akce počínaje koncerty, přes různé besídky, výstavy a třeba svatbami konče. Oblíbené jsou tradiční prodejní výstavy Setkání s řemeslem.

 

Bursa jako fenoménBursa-Jiřetice-selské baroko2_(1024_x_768).jpg

Vesnickou chalupu stavěl většinou každý chalupník sám nebo s pomocí sousedů. Počátkem 19. století se v šumavském podhůří nově objevují jména stavitelů jako je Josef Rys, Matěj Turek nebo Josef Moser. Nejznámějším pošumavským stavitelem, zedníkem a štukatérem je Jakub Bursa, jehož nejlepší stavby jsou datovány do 40. a 50. let 19. století. Bursovy rozvinuté štukové profily vznikaly v době, kdy byl v módě stavební styl, tak trochu nesprávně nazývaný „selským barokem“. Mezi charakteristické znaky Bursovy tvorby patří baňatý sloupek, nad pilastry polokruhový tympanon nebo znázornění božího oka ve špičce štítu. Do výzdoby štítu zavedl v Pošumaví dosud nevídaný prvek psaného textu, ve kterém neopomněl zmínit rok výstavby či se podepsat. Na funkci stavby upozorňoval štukovým znázorněním třeba kovářského nářadí nebo hospodských půllitrů a štamprlat. S jeho pracemi se můžeme setkat v Jiřeticích, Předslavicích, Libotyni, Dvorech, Zálezlech i dalších vsích.

 

 

Nahořanská náves

Představuje uspořádání domů na návsi, jak bývalo v Pošumaví časté. Lidem ze vsi na kopečku s krásnými výhledy na Boubínsko udělila práva a svobody již v roce 1314 královna Eliška Přemyslovna. Svobody sice vzaly za své po roce 1585, ale starobylost osady dýchá na návštěvníky doposud. Když v polovině 19. století dochází k ekonomickému růstu vesnických obyvatel, přestavují si místní rolníci své průčelní štíty v tehdejším módním duchu „selského baroka“. Vykrajované štíty domů č. p. 13, 15, 16, 17 jsou pýchou i současné okrouhlé návsi. Jednoduché štíty bez bohatších štukových okras okouzlí právě svou střídmostí. Náves, již uzavírá kaple sv. Cyrila a Metoděje z roku 1884 postavená místním zedníkem Tomášem Smolou, bývá častou kulisou filmařů. Pozadu nezůstává ani místní hospoda proslulá svým bohatým kulturním programem.

 

Židovské památky

Židovské osídlení v Pošumaví má dlouhou tradici, nicméně připomínkou kdysi poměrně silného osídlení je dnes již pouze několik hmotných památek jako jsou nově opravená synagoga ve Čkyni a hlavně židovské hřbitovy ve Čkyni, Vlachově Březí, Volyni či Dubu. Mnohé venkovské synagogy v okolí zanikly nebo přestavěné slouží zcela jiným účalům. Hřbitůvkům se po létech chátrání v zapomnění dostává postupně péče, jakou si zaslouží a jejich návštěva je vyhledávaným a silným prožitkem.

 Čkyně.jpg Synagoga ve Čkyni_(1024_x_768).jpg VlachovoB.jpg      

 

Hoslovický mlýn Hoslovice-dožínky2_(1024_x_768).jpg

Mezi nejstarší řemesla patří to mlynářské. Rozmach mlynářského řemesla nastává v Čechách někdy v 15. století, kdy už nejspíše stával mlýn i zde pod Hoslovicemi. Současná budova je ovšem mladší. Stromy použité v konstrukci stropu sýpky byly podle dendrologického rozboru pokáceny v letech 1568 až 1569. Mlýn se dochoval přičiněním posledních majitelů - bratří Harantů. Komunistickým režimem perzekuovaní bratři se tady uzavřeli před okolním světem a až do své smrti zde žili jako na začátku 20. století. Po jejich smrti získalo mlýn do správy Muzeum středního Pootaví Strakonice a rozsáhle jej rekonstruovalo. Areál mlýna je tvořen původní mlýnicí s obytnou částí, chlévy s kolnou a stodolou. Budovy jsou roubené nebo zděné ze smíšeného zdiva, kryté došky. Součástí je i rybníček s náhonem, sad a louky. Nová budova technického zázemí nabízí přednáškový sál, občerstvení a prodej suvenýrů. Stálá expozice Ze života šumavského Podlesí ukazuje nejen těžký život zdejších obyvatel,ale i radosti, které přinášely lidové slavnosti. Součástí provozu skanzenu jsou pravidelné ukázky tradičních řemesel, zemědělské výroby a místních zvyků, jako je masopust, Velikonoce, posvícení, nebo Vánoce. Mlýn je otevřen od dubna do října.

 

 

 

Hostinný dům v Nezdicích

Nezdice3_(1024_x_768).jpgV bývalém „vejminku“ č. p. 1 v Nezdicích na Šumavě bylo v roce 2013 otevřeno Muzeum řemeslné výroby, jež zároveň slouží jako informační centrum. Název muzea i obecně prospěšné společnosti, jež muzeum ve spolupráci s bavorskou obcí Wiesenfelden zřídila, odkazuje na stejnojmenný román Karla Klostermanna odehrávající se v nedalekém Strašíně. Ve stálé muzejní expozici je umístěno nářadí tradičních pošumavských řemeslníků jako bednářů, tesařů, šindelářů, tkalců nebo pekařů. Součástí muzea je i zrekonstruovaná pec, původní vybavení venkovských domácností a další zajímavosti z historie oblasti. Součástí tohoto minimuzea bývají i ukázky tradičních řemesel, putovní výstavy, kulturní setkání či semináře.

 

Roubenky na Stašíchroubenka Stachy

Na rozdíl od malebné architektury níže položeného „selského baroka“ je ve Staších k vidění jiná vesnická památková rezervace s domy většinou ze 17. – 19. století. Jedná se vesměs o usedlosti drobných zemědělců, řemeslníků nebo lesních dělníků. Dřevěné stavby srubového charakteru jsou často roubené jen z „kuláčů“ s nízkými štíty a šindelovou střechou. Zástavba s domy šumavského typu i s několika stodolami je situována na nepravidelném půdorysu po obou stranách staré stezky.

 

 

 

Krušlovský včelín

14 Krušlov-Machův včelín8_(1024_x_768).jpg

Včely žijí na naší planetě miliony let a vybírání medu bylo našimi předky výtvarně znázorněno již před 15 tisíci lety. Jak důležitý byl med pro člověka, věděl i praotec Čech. Ve zdejší krajině se usadil i proto, že oplývala nejen mlékem, ale i strdím, což není nic jiného, než staročeský výraz pro med. Včelaření se věnovali i mniši v klášterech v 10. století. V Krušlově už sice nenajdete včelstva v klátech, tj. vydlabaných špalcích, nebo slaměných koších, ale i tak na vás dýchne zdejší včelín něčím archaickým. Od roku 1948 zde Josef Mach postupně vytvořil unikátní včelín s 65 malovanými a vyřezávanými úly. Interiér vyzdobil až dvěma stovkami dřevořezeb, převážně se včelařskou tématikou. Uvnitř včelína najdete nejrůznější pomůcky pro včelaření a medomety. Po smrti pana Macha byl včelín zásluhou občanského sdružení Krušlovský včelín, o. s., opraven a zpřístupněn veřejnosti. Na přilehlém pozemku jsou pořádány i různé kulturní akce či tvořivé dílny.

Kde:    Krušlovský včelín, o.s., Krušlov 24, 387 19 Čestice

Kdo:    Daniel Havlík, tel. 608 272 268, 388 423 616

Kdy:    květen – říjen, Út–Ne 10–18 hod.

Pro větší skupiny po telefonickédomluvě i mimo sezónu

info@kruslovskyvcelin.cz

www.kruslovskyvcelin.cz

 

Malenický hamr

Člověk, jenž kov zpracovával již od doby železné, si snažil svou těžkou práci po staletí usnadňovat. Obrovskou pomoc získal vynálezem vodního kola. Vznikají tak hamry, kovářské dílny, jejichž buchary jsou poháněny vodním kolem. Na okraji Malenic stojí technická památka – hamr, kdysi poháněný vodním kolem na spodní vodu. Byl postaven roku 1804 a využíval vodní síly řeky Volyňky. Náhonem přiváděná voda uváděla přes vodní kolo do pohybu mohutný buchar a přes transmise i brusy, nůžky i jiné mechanismy potřebné ke kovářské práci. Kovaly se zde sekery, lopaty, motyky, krumpáče a jiné zemědělské nářadí. V roce 1913 byl hamr opraven a plně pracoval až do roku 1961, kdy byl mechanicky poháněný buchar nahrazen pneumatickým a i další stroje začaly být poháněny elektromotorem. V současnosti je hamr s původním zařízením i nářadím přístupný jako muzejní expozice. Přímo v Malenicích se v č. p. 51 dochovala i stará Staňků kovárna.

Kde:    Hamr kujná huť, K Hamru 70, 387 06 Malenice

Kdo:    Oldřich Hamtil, tel. 383 371 371

Kdy:    Po telefonické domluvě

 

Netradiční tkalcovna v Bošicích

Mezi nejstarší způsoby výroby látek je tkaní, lidé se mu věnují více jak čtyři tisíce let. I způsob výroby je takřka neměnný. Je založen na provlékání osnovních nití nitěmi útkovými. Na Šumavě a v Pošumaví bylo tkaní převážně doplňkovou zimní výrobou, přičemž se zdejší obyvatelé, překvapivě většinou muži, věnovali hlavně tkaní plátna ze lnu, konopí či vlny. V Bošicích u Čkyně si v roce 2013 manželé Jiřičkovi otevřeli malou tkalcovnu a tím navázali na staré tradice. Tkalcovna je vybavena třemi různě velikými stavy, kterým dominuje tkalcovský stav „Ferdinand“ S-111/16 firmy Artex Strmilov. V tkalcovně pracují i tělesně handicapovaní zaměstnanci. Součástí provozu tkalcovny je i prodej zdejších výrobků nebo řemeslné workshopy.

Kde:    Na Vlně – netradiční tkalcovna, Bošice 45, 384 81 ČkyněNa vlně2_(1024_x_768).jpg

Kdo:    Ivana Jiřičková, tel. 775 037 437

Kdy:    Po, St, Pá 9-15 hod.

navlne@navlne.com

www.navlne.com

 

Vinuté perly v Nezdicích

Jedním z tradičních šumavských řemesel je sklářství. První zmínky o sklářství na Šumavě pochází ze 14. století. V nižších polohách Pošumaví pak vznikají sklárny na Stachách, Masákově Lhotě nebo Vimperku. Brusírna zrcadel byla i v nedalekých Sudslavicích. Mezi nejčastější výrobky starých šumavských skláren patřily tzv. páteříky, což byly korálky na růženec. Na tuto sklářskou tradici navazuje výtvarnice Jana Wudy ve své dílně v Nezdicích. Své korálky vytváří nahříváním barevných skleněných tyčinek v plamenu kahanu a jejich omotáváním na kovovou tyčku. V dílně paní Wudy si výrobu korálků můžete i vyzkoušet. Pořádá i delší, např. dvoudenní kurzy či tvořivé dílny. Na místě lze samozřejmě zakoupit už hotové výrobky, ale pokud se budete chtít sami věnovat jejich výrobě, lze koupit i komponenty pro výrobu perel. Samozřejmostí je ukázka výroby perel či přednáška o historii sklářství.

Kde:    Ing. Jana Wudy, Nezdice na Šumavě 197, 342 01 Sušice Kahan_(1024_x_768).jpg

Kdo:    tel. 606 889 532

Kdy:    Červenec – srpen, Út, St, Čt 15–18 hod.

jana@wudy.cz

www.wudy.cz

 

 

Pivovar ve Vimperku

Pivo_(1024_x_768).jpgNa tradici pošumavských pivovarů navazuje rodinný Šumavský pivovar ve Vimperku, s ročním výstavem 300 hektolitrů. Z českých surovin zde vaří ležák technologií spodního kvašení. Kromě základního sortimentu najdete v nabídce pivovaru i různé speciály a vimperská piva získala ocenění český sládků. Oblíbená jsou zejména 13° Tmavý speciál, 12° Polotmavý ležák nebo „jarní“ 14° pivo Vimperský Märzen. Součástí pivovaru je i restaurace se šumavskými specialitami. Po předchozí domluvě se může návštěvník zúčastnit prohlídky pivovaru nebo vaření piva, vše s odborným výkladem.

Kde:    Šumavský pivovar, Steinbrenerova 48/1, 385 01 Vimperk

Kdo:    Ing. Jiří Hojdar, tel. 388 310 511

Kdy:    září – červen St–So 11–23 hod.,

Ne 11–16 hod., červenec – srpen, Po–Ne 11–23 hod.

rezervace@sumavskypivovar.cz

www.sumavskypivovar.cz

 

Bylinková zahrada Ky.By Chlumany

bylinky KYBY Chlumany (2)_(1024_x_768).jpg

Bylinková zahrada Ky.By v Chlumanech u Vlachova Březí je otevřena od května do října. Návštěvník v ní najde sazenice nejrůznějších bylinek a léčivek, ale i rostliny čerstvě řezané. Zahrada představuje prvky ekologické zahrady – hmyzí dům, vrbovou chýši nebo bylinkovou spirálu aj., ale nabídne i příjemné posezení. Prodávají se zde sezónní plody ze zahrady či přebytky od malopěstitelů z okolí. Častých přednášek i kurzů o bylinkách a léčivkách se může zúčastnit nejširší veřejnost. Pošumavská vesnička Chlumany je známá i svými trhy, které se konají vždy první sobotu v měsíci od jara do podzimu.

Kde:    Obec Chlumany, Chlumany 60, 384 22 Vlachovo Březí

Kdo:    Ivana Vlková, tel. 388 329 343, 602 328 400

Kdy:    květen – říjen Po–Pá 8–12 hod. a 12.30–15.30 hod., So 8–12 hod.

 

Hradiště a jeskyně

V Pošumaví se dochovaly pozůstatky opevněných sídel halštatské a laténské kultury tzv. hradišť. Jedno z nejznámějších stávalo 3,5 km jihovýchodně od Čkyně na vrchu Věnec (765 m n. m.). Uvnitř dodnes patrného vnějšího opevnění o obvodu přes 1 500 m stávala akropole. Nejspíš bájný Marobudův (podle jedné z bájí zde sídlil) poklad nenajdeme, přesto na nás rozpadlé valy staré možná až 8 000 let dýchnou něčím prastarým a tajemným. Jedno z nejprozkoumanějších hradišť Hradec u Němětic už není patrné vůbec. Bylo přibližně stejně staré a navíc bylo osídleno i Slovany na přelomu 9. a 10. stol. Obě hradiště měla stejnou funkci, dbala na bezpečný provoz na obchodní stezce procházející údolím Volyňky.

Hradiště a později tvrziště s neznámou historií stávalo i nad soutokem Žárovenského potoka s Blanicí poblíž vsi Dvory u Lažišť. Tajemnem na nás určitě dýchnou i slovanská mohylová pohřebiště poblíž Lipovic nebo Budkova poblíž Vlachova Březí. Svou pověst má i Strašínská jeskyně patřící do vápencové oblasti sušickostrakonické. Dosud neprobádanými chodbami se má projíždět na ohnivém kočáře zdejší středověký pán, Půta Švihovský. Prohlídky jeskyně se konají jen příležitostně, takže Půtu doposud nikdo neviděl.

NS Sudslavice.jpg

Jinou pozoruhodnou jeskyní je Sudslavická jeskyně u Sudslavic nedaleko Vimperka. Jedná se o ojedinělý krasový útvar Pošumaví, kde český paleontolog Jan Nepomuk Woldřich v letech 1880-83 objevil kosterní pozůstatky 70 zvířecích druhů čtvrtohorní fauny. Jeskyně je jednou z atraktivit 3,5 km dlouhé naučné stezky Sudslavický okruh.

 

 

 

 

Vesnice, vesničky a samoty

Z hlediska zakládání vesnic je pro Pošumaví charakteristická skupinová zástavba, často s návsí. Jelikož v pošumavské krajině již převládá mírně svažitý terén, jsou zakládané vsi často okrouhlicemi, tzn., že jsou stavěny kolem kruhové návsi často s rybníkem nebo kaplí. Jednotlivé usedlosti kolem návsi jsou pak dvorcového typu, převládá radiální uspořádání na návsi. Příkladem takové vsi jsou Nahořany, dnes vesnická památková rezervace. Náves bývala a dodnes je centrem vesnického života. Z dochovaných tradičních slavností odehrávajících se na návsi přetrvává podnes např. stavění májky. Příkladem ulicové vsi s domy podél komunikace jsou Malenice. Ve vyšších polohách, zejména na Stašsku, převládá rozptýlená zástavba. Se vznikem královácké rychty zde byly vystavěny samostatné dvory, jejichž obyvatelé obdělávali okolní pozemky.

 

Stavení

Typ lidového domu ovlivnila zejména dostupnost používaného materiálu k jeho stavbě, zde kámen a dřevo. Jako střešní krytina se používaly došky, dodnes k vidění v mlýnském skanzenu v Hoslovicích. Typické stavení Pošumaví mívalo často jen jednu obytnou místnost s kachlovými kamny, pecí a navazující černou komorou. Na tuto místnost přiléhala hospodářská část - chlévy, stodola a kolny. Uprostřed dvora bylo hnojiště. Hospodářství mělo i svou vlastní studnu. Usedlosti vyšších poloh mívaly některé stěny dřevěné – roubené. Kvůli požární bezpečnosti bývalo toto roubení později bíleno vápnem. Ve výše položeném Pošumaví převažují přízemní domy obdélníkového půdorysu, často s polovalbovými střechami. Z důvodů strmějších svahů i extrémnějších klimatických podmínek zde usedlosti bývají částečně zahloubeny do terénu. Před domem bývalo zápraží vydlážděné z placatých kamenů a zakryté přetaženým krovem. Ve Stachách nebo i Lažištích je jich několik i památkově chráněno. Od poloviny 19. stol. se objevují štíty některých usedlostí imitujících tak trochu barokní sloh. Nejznámějším zedníkem stavějícím a štuky zdobícím tyto vesnické štíty byl Jakub Bursa. Jeho um můžeme dodnes obdivovat třeba v Libotyni, Jiřeticích či Dolních Nakvasovicích nebo Zálezlech.

 

Drobné sakrální památky54 Milejovice-kříže_(1024_x_768).jpg

Jsou místa, kde se lidská duše jakoby spojila s krajinou, zde byla často stavěna boží muka, drobné kapličky či jen kříže, křížky. Často je doplňoval i nějaký stromek, dnes památný velikán. Dávají krajině rozměr a svým poselstvím upoutávají procházejícího. Naše krajina je doslova poseta drobnými křížky, často s kamenným soklem se zdobeným litinovým křížem s postavou ukřižovaného Krista. Unikátem je dvouramenný dřevěný kříž u Milejovic, lidově nazývaný ruský. S pravoslavným křížem však nemá nic společného.

Nicov_kohoutí kříž_(1024_x_768).jpgObdobně kříž v údolí říčky Spůlky pod Vacovem, v tomto případě nesprávně nazývaný francouzský. Zvláštním typem křížů ve stašské oblasti jsou tzv. Kohoutí kříže, původem z Bavorska. Kromě ukřižovaného Krista jsou na kříži ztvárněny i nástroje sloužící k jeho mučení. Můžeme je spatřit v Úbislavi a v Nicově. Pro Pošumaví jsou charakteristická i Boží muka.jpgzděná boží muka, pro vlastní Šumavu pak muka kamenná. Krásná boží muka z poloviny 18. století stojí u Nišovic, téměř stejného tvaru a stáří v Zálezlech. Některé kaple vypadají, jakoby ani do zdejšího kraje nepatřily. Čkyňskou kapli Bolestné Panny Marie ve Zdůlí projektoval vídeňský architekt, jenž zřejmě neměl o místním stavebním slohu ani tušení. Z období baroka zůstalo v Pošumaví i několik soch, např. sochy sv. Jana Nepomuckého ve Vlachově Březí nebo Česticích. V okolí Čestic se dochovaly i sochy ve volné krajině, příkladem je socha sv. Vojtěcha při cestě z Čestic na Kobylku.

 

 

 

 

 

Poutní místa

V.Březí_(1024_x_768).jpg

Vojtěch_(1024_x_768).jpg

Jestli byly drobné sakrální památky budovány prostými venkovskými lidmi, tak větší kaple, stavěné v krajině často jako poutní, financovala převážně místní šlechta. Poutní kapli U sv. Ducha na okraji Vlachova Březí nechal postavit tehdejší majitel panství Walter Xaver z Ditrichsteinu. Poutní kaple byly stavěny často v místech nějakého zázraku či zjevení, např. ve Strašíně, místě zjevení P. Marie za tehdy již stojícím kostelem. Častým důvodem vzniku poutního místa byl i zázrak spojený s působením vody z pramene, jako např. kaple se zastaveními křížové cesty z 19. století u Dobré Vody nad Milejovicemi. Svou Dobrou Vodu mají i nad Záblatím. Cesta k ní je opět lemována kapličkami křížové cesty. Krásně opravená je poutní kaple u sv. Antonína nad Nihošovicemi. Na konci 17. století ji nechal postavit František Chřepický z Modlíškovic. Nedaleko stála i poustka, tedy poustevna, jedna z mála historicky doložených v této oblasti. Jedním z nejznámějších poutních míst v Pošumaví je kostel sv. Vojtěcha ve Lštění.

 

Obdělávání půdy

Koně.jpgStále více zapomínáme, že za vzhled dnešní krajiny vděčíme našim předkům – zemědělcům. Do poloviny 19. století se na pošumavských polnostech střídaly ozim, jařina a úhor později v čtyřletých cyklech, přičemž zmizel úhor. Kamenné snosy podél políček můžeme v krajině obdivovat dodnes. Podmínky pro zemědělství nebyly ve vyšších polohách Pošumaví příznivé. Část mužské populace si musela vydělávat na živobytí sezónní prací v cizině jako zedníci či cirkusáci, některé rodiny se v době hospodářské krize vystěhovaly do zámoří.

V dnešní krajině se již nesetkáte se zemědělci s pluhy, branami nebo povozy taženými kravkami, voly či v případě bohatších sedláků koňmi. Zmizely i panáky s obilím, nezahlédnete ani postavy s hráběmi při senosečích. Krajina utrpěla v 50. letech 20. století rozoráváním mezí, rušením remízků i polních cest obklopených alejemi stromů. Naštěstí se nepodařilo zničit vše. Většina polí byla přeměněna v pastviny, zemědělská krajina začala být využívána extenzivněji. Na pošumavské stráně se pozvolna vrací pasoucí se skot, ovce a kozy.

 

Aleje a stromořadí14 Bohumilice-alej nad vsí2_(1024_x_768).jpg

Zeleně v krajině si dnes ceníme pro její estetickou hodnotu, ale zapomínáme na její funkci větrolamů, tepelných izolantů, zpevňování břehů nebo jako útulek pro hmyz a ptactvo. Zeleň snižuje teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, zadržuje vláhu v krajině, snižuje prašnost a hlučnost. Meze s remízky omezují erozi půdy a brání odnosu živin z polí. Pošumavská krajina si spoustu zeleně zachovala, téměř každá pošumavská silnička je dosud lemována ovocnými stromy. Cesty k panským dvorům, zámečkům, ale i třeba ke hřbitovům, byly často vysazovány z popudu místní šlechty. Tvoří je stejně staré řady lip, javorů nebo topolů. Příkladem takovéto aleje může být nedaleká bohumilická. Při staré kostelní cestě do Bošic roste už přes 150 let téměř 80 statných lip. Krásná alej lemuje cestu z Buku do Cikánského údolí. V aleji roste přes 200 stromů, od lip, přes jasany, javory mléče a javory kleny. Součástí paměti krajiny jsou i osamoceně rostoucí stromy, často doprovázející drobné sakrální stavby.

Je tomu tak i nad zmiňovanými Bohumilicemi, u kapličky P. Marie. Mezi Čkyní a Vimperkem stojí u Vanických mlýna v Sudslavicích památná Sudslavická lípa, jejíž věk se odhaduje na 600 let. Ještě starší je Husova lípa, resp. její torzo v Chlístově, o níž se traduje, že pod ní kázával Jan Hus. Nedaleko Boubské roste jeden z největších vitálních jilmů v České republice tzv. Podlešákův jilm. Mezi zajímavé solitéry patří určitě také několik exemplářů ořešáku černého v Dřešíně. Byly zde vysázeny někdy na sklonku 19. století vídeňskými dominikány, kteří vlastnili nedaleký zámek s hospodářstvím v Česticích.

 

Vzhůru k výškám

Javorník_rozhledna_(1024_x_768).jpgO kráse pošumavské krajiny se nejlépe přesvědčíme, vystoupáme-li na místa dalekých rozhledů. Královnou pošumavských rozhledů je zřejmě rozhledna na Javorníku nad stejnojmennou osadou obce Vacov. Cestu k rozhledně je nejlépe zahájit v osadě Javorník od nově přesunuté sochy spisovatele a znalce místního života Karla Klostermanna, za shlédnutí zde stojí i kaple sv. Antonína Paduánského v půli cesty k rozhledně.

14 Svatá Máří-rozhledna s kaplí sv. Václava_(1024_x_768).jpg

 

 

Rozhledna na Mařském vrchu u Štítkova je sice nižší, ale aspoň malý úspěch v boji s přerůstajícími stromy jí zajišťuje kamenné moře pod rozhlednou. Výhledy do krajiny Pošumaví však nejsou vázány jenom na objekty rozhleden. Stačí navštívit rozhledová místa nad Nahořany, keltské hradiště na Věnci u Lčovic nebo okolí Svaté Maří. Tu krajinu si prostě zamilujete.

 

 

 

 

 

A jestli vás zajímají aktuální akce u nás na Šumavě a v Pošumaví, zkuste je najít zde